Zpět na přehled článků

Náhodná setkání

15.1.2017 Dáša

V životě se setkáváme s různými lidmi. Někdy si říkáme, že za našim setkáním je velká náhoda. Komentujeme to slovy: “To snad ani není možné.” Popisujeme naše náhodná setkání. Jindy hodnotíme naše setkání slovy: “Nikdy jsem ho neměla potkat.” “Proč jsem si s ním začínala.” “Neměla jsem s ním mít dítě a už vůbec jsem si ho neměla brát.”

Domnívám se, že náhodná setkání neexistují. Jakmile jsme připravení, někdo nám vstoupí do našeho života. Najednou tam prostě je. Přestože jste se mohli potkat v mnoha různých situacích, potkáte se až jste připravení a také v okamžiku, kdy se potřebujete někam posunout.

Ve svém životě jsem zažila mnoho výjimečných setkáních. Z mnoha z nich vyplynulo krásné přátelství, které přetrvává a vím, že jde o opravdu speciální vztahy.

Díky těmto “náhodným” setkáním jsem například vystudovala. Neuvěřitelné. Cestovala jsem s kamarádkou, dcerou a mamkou na dovolenou do Chorvatska autobusem. Je to už 17 let. V autobuse si kousek od nás sedla parta mladých kluků. Dělali neuvěřitelný bordel. Celou noc popíjeli. Když dcerka usnula, sedla jsem si na zem a usnula. Půl noci jsem se nevědomky opírala cizímu mladíkovi o ruku. Držel. Nic neřekl.

Během pobytu jsme se seznámili. A strávili jsme spolu neuvěřitelné roky života. Pomohl mě vystudovat vysokou školu. Doučoval mě, učil se se mnou. Pomáhal mě v čase těžkých, s domem, rozchodem, psem, dítětem. Nikdy se nestal mým partnerem, přestože ve své podstatě sehrál neuvěřitelně důležitou úlohu. Dnes se vidíme jen zřídka. Naše cesty se rozešly. Přesto v mém srdci má pevné místo. A vím, že pokud bude něco potřebovat, jsem tu pro něj.

Další opravdu speciální “náhodné” setkání jsem zažila v Americe. Bydlela jsem v Chicagu a s malou dcerkou občas vyrazila do parku. Jednou jsme se vydaly do jiného parku než obvykle. Během chvíle tam přišla ještě jedna maminka. A vzniklo neuvěřitelné krásné přátelství. Naďa mě pomohla najít práci v Americe. Nikoho jiného blízkého jsem tam neměla. Často jsme spolu trávily mnoho času na telefonu i na návštěvách. Potom jsme se přestěhovali a bydleli ve stejné uličce (z milionu míst jsme náhodně objevili toto). Byl to opravdu úžasný společný čas. Když jsem se vrátila z Ameriky, příležitostně jsme si psaly. Při mé poslední návštěvě před 16 lety jsme si spolu poseděly v baru a probraly vše, jak kdyby neexistovala přestávka. Ani jedna jsme netušily, že se vidíme naposledy. Před 7 lety jsem se dozvěděla, že Naďa zemřela. Bylo to pro mě smutné loučení. V mém životě je však stále.

Takových setkání jsem zažila neuvěřitelné množství.

V dětství jsem jezdila na koních. Seznámila jsem se tam s kamarádkou, která je stále v mém životě. V současné době je mimo jiné mou učitelkou angličtiny. Opět přátelství, které trvá už téměř 30 let. Některé etapy našich životů jsme se viděly méně, jindy zase intenzivněji. Naše cesty se rozcházely a zase scházely. Ale pokud se potkáme, máme si vždycky co říct.

Prožila jsem také setkání, která mně pomohla s mou kariérou. První zaměstnání jsem získala zajímavým způsobem. Náhodně jsem si přečetla inzerát v novinách. Ale bylo už pozdě. Pohovor už dávno probíhal. Přesto jsem se na místo ještě vydala. A pohovor překvapivě ještě probíhal. Nemusela jsem čekat ve frontě, ale rovnou jsem šla. Získala jsem místo a po půl roce svou první manažerskou pozici. Vedla jsem cestovní kancelář. Pak následovaly další setkání díky kterým jsem se posunovala na mé pracovní cestě.

Samozřejmě i muži mého života patří do kategorie “náhodných” setkání. Na všechny vzpomínám s úctou, láskou, úsměvem, patřičným nadhledem a pochopením proč k setkání došlo.

Všechny výše uvedená setkání patří do těch, které hodnotíme jako příjemná, s pozitivním vlivem na naše životy.

Existují však i ty, o kterých si myslíme, že k nim nemělo dojít. Zpětně je hodnotíme jako omyl, vlastní špatný krok. Obvykle toto hodnocení přichází s velkou bolestí, kterou máme v srdci. Šrámy, které se hojí velmi pomalu. Často nepochopíme, že člověk, který s námi prožil i možná z našeho pohledu zlé chvíle, nám vlastně prokázal službu. Něco nás naučil. Zapomínáme se podívat tímto pohledem a nechápeme souvislosti.

Z tohoto pohledu žádný vztah v našem životě není zbytečný. Každý nám něco přináší. S každým vstupuje do našeho života přesně to, co nám chybí nebo naopak přebývá. Jen si dopřát prostor pro pochopení, zamyšlení.

Naučit se dívat na vztahy, ať už jsou jakékoli, pohledem vděčnosti. Být vděční za to, že nám někdo pomohl vidět svou slabost, silnou stránku nebo naopak jsme se díky němu něčemu přiučili. Najednou pak přichází velké uklidnění. Nikdo nás totiž ve své podstatě nemůže zranit. Nikdo nám nemůže vzít naši zkušenost a vnitřní moudrost, s kterou se můžeme na dané setkání podívat.

Jsem přesvědčená, že i velká bolest v srdci je cestou k růstu. Když člověk klesne a někdy je skutečně bolestí rozdrcen, až na samotnému dnu, může najít sílu se znovu postavit a jít dál. A po každé když takto vstane, je silnější než byl.

Ještě nedávno jsem si myslela, že jeho srdce bude poznamenané. Pomalu se zavře. Bude chladné a přestane tlouct ve jménu lásky. Dnes vím, že i bolestné srdce se může zahojit a být znovu silné a tlouct pro lásku k druhému. Stačí se jen skutečně rozhlédnout a uvnitř rozhodnout. Podívat se kolem sebe a vidět všechno to, co v životě máme a co jsme se díky vztahům naučili. Podívat se očima pravdy na svou minulost a díky tomu se více těšit z přítomnosti a žít jinak v budoucnosti.

Jakékoli setkání souvisí také s očekáváním. Přejeme si, aby nám ten člověk přinesl do našeho života něco…víc štěstí, radosti, lásky…toužíme, aby se k nám choval nějak… Máme pocit, že víme co potřebujeme, co by nám měl dát. Opak však může být pravdou. Naše duše přesně ví jakou potřebuje lekci, co se má naučit. Každý kdo vstupuje do našeho života přichází s vlastním příběhem a přichází nás něčemu naučit. Rovněž on se potřebuje něčemu naučit.

A to všechno jsou důvody proč vedu rozchodové rituály. Cesta k odpuštění, pochopení a porozumění a také cesta k přijetí. Přijetí a přijmutí odpovědnosti za svůj život.

Když se nám to podaří, náš život se může v mnohém změnit. S větší láskou a úctou pak uvítáme ve svém životě kohokoli nového a budeme si vážit všech doposud “náhodných” setkání.

S láskou a úctou

Dáša

Líbí se Vám tento článek?

V knize Deník probuzené ženy najdete 44 různých témat z mého života. Více informací o knize zde.

3 reakce na “Náhodná setkání”

  1. Petra napsal:

    Moc pěkný článek.

  2. Ilona napsal:

    Moc krásné povídání,děkuji

  3. Šárka Čekanová napsal:

    Krásné ,život je pestrý a proto,,Rozumět životu můžeme zpětně.Žít ho však musíme dopředu.Krásně napsáno,děkuji:-)jste úžasná

Napsat komentář

Apps Dev Team s.r.o.