Zpět na přehled článků

Naděje

17.11.2016 Dáša

Není to tak dlouho, co jsem se se zúčastnila zajímavé přednášky z oboru pozitivní psychologie, jejímž hlavním tématem byla naděje v našich životech. Vedla mě k hlubšímu zamyšlení nad mým životem, ale i nad naší společností.

Tento článek bych začala o opaku naděje. O beznaději. Od ní je totiž krůček k frustraci, depresivní náladě, depresi, různým psychickým potížím, ale i třeba sebevraždám. Člověk, který má naději, ať už je jakákoli, neukončí svůj život. Naopak je tomu u člověka, který již nevidí ve svém životě ani kapku naděje.

Proč zrovna dnes píšu o naději. Před chvíli jsem zažila krátký stav beznaděje. Chvilku, kdy jsem měla pocit, že jeden pro mě osobně velmi důležitý projekt, snad nikdy nedokončím. Naštěstí tento pocit byl chvilkový. Zhluboka jsem se nadechla, uvědomila si, co už jsem všechno zvládla a pochopila, že překonám i tento další problém.

Někdy to však není tak jednoduché. I já sama jsem v životě zažila situace, kdy jsem byla skutečně beznadějná. Trvalo to i několik dnů. Dokonce jsem uvažovala i o sebevraždě. Ano i takové chvíle jsem v životě zažila.

A proč dnes toto téma? Protože je 17.listopadu. Den, který pro některé z nás téměř nic neznamená. Pro jiné je to však významné datum. Už je to 27 let co proběhla sametová revoluce. Když proběhla bylo mě 13 let. Viděla jsem nadšení, radost a velkou naději v mé rodině, ale i u známých a přátel. Víra, že konečně budeme žít ve svobodné zemi.

V dnešních dnech kolem sebe často pozoruji smutek nad vývojem v naší republice. Někdy doslova vidím, jak naděje, střídá beznaděj a naopak. Tak mi přijde skvělé Vám všem poreferovat. Nestojíme si tak špatně. Výzkum, který probíhá každoročně v několika zemích světa, nás neřadí mezi země, kde není naděje.

V roce 2015 Češi ve výzkumu Barometr Naděje obsadili první místo v prožívané naději a také ve vděčnosti (Švýcaři, Němci i Francouzové jsou za námi). Z toho umístění mám opravdovou radost. Vypovídá o tom, že máme naději. A ta je důležitým indikátorem naší životní spokojenosti a také ovlivňuje naše zdraví.

A co může každý z nás udělat pro posílení naděje ve svém životě?

Všímejme si dobrého. Více se ve svém životě zaměřme na pozitivní věci. Buďme vděční za to co máme. Radujme se. Rozvíjejme své kladné vlastnosti.
Udělejme si vlastní inveturu a zaměřme se na priority. Co je pro mě skutečně důležité? Na čem záleží? Kam chci, aby můj život směřoval?

Určujme si adekvátní a dosažitelné cíle, které jsou v souladu s našimi hodnotami. Zaměřujme se na rozvoj.
Buďme otevření a flexibilní. Někdy se některé věci dějí jinak, než si představujeme. Respektujme a tolerujme názory druhých. Akceptujme to, co nemůžeme v životě změnit.
Buďme ve spojení s našimi nejbližšími, ale i vzdálenější rodinou, kamarády či kolegy. Rovněž nezapomínejmena propojení s přírodou a rovněž s tím co nás přesahuje, s našim vlastním duchem.
Dávejme naději i druhým. V podobě drobných laskavostí, dobročinnosti. Pomáhejme ostatním.

“Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.” Václav Havel

Přeji mnoho naděje nám všem v našich životech.

S úctou

Dáša

PS: Jestliže zvažujete, že využijete doporučení z tohoto článku (zejména bod 2 a 3), přihlaste se na Seminář přání. I tam budeme na toto téma hovořit.

PS 2: inspiraci pro tento článek jsem čerpala z přednášky Aleny Slezáčkové. Děkuji.

Líbí se Vám tento článek?

V knize Deník probuzené ženy najdete 44 různých témat z mého života. Více informací o knize zde.

Napsat komentář

Apps Dev Team s.r.o.