Zpět na přehled článků

Životní příběhy

21.2.2018 Dáša

Mám krásný čas… jsem v New Yorku. Užívám si čas, který mám plnými doušky. Cítím vděčnost za možnosti, které mám. Raduji se a jsem šťastná za život, který žiji.

Se stejnou radostí jsem sdílela můj nový e-book 10 rad pro šťastný život. Stejně jako mou knížku a cokoli jiného jsem ji psala s cílem předat mé osobní, životní zkušenosti. Podpořit některé z vás na životní cestě.

Včera tento e-book jeden muž hatoval..napsal k němu komentáře o mně i o mé práci. Poté ještě zhodnotil můj život, jak mě opustil manžel a jak já můžu někomu radit a podobně. Informací si o mě zjistil několik. Dokonce zmínil i mou dceru a její vztahy.

V jednom se však plete… a to je v tom, že ví, jak věci byly… nebo jak věci měli být.

Svým životním příběhem se netajím. Veřejně ho sdílím. Nikdy jsem neřekla, že jsem dokonalá, dokonce ani o sobě netvrdím, že jsem úspěšná… ale z čeho mám opravdovou radost, že dokážu ustát takové komentáře. Těší mě, že dokážu přijmout, že někdo může mít na mě i mou práci jiný názor. A hlavně i po jeho přečtení mám krásný den. Užívám si ho. Směju se.. a prožívám šťastné okamžiky.

A o tom je život.. dokázat jít dál. Prostě a jednoduše se z věcí neposrat. Přijmout, že někdy se věci dějí jinak než jsme si představovali… Co k tomu můžu napsat…ano i já jsem osobně měla jinou představu o svém životě. Ale cítím vděčnost. Vděčnost i za mnoho bolestivých lekcí. Vděčnost za dny, kdy jsem byla na dně. Na okamžiky, kdy jsem myslela, že se už nedokážu zvednout. Na dny, kdy jsem cítila smutek a velkou samotu. I díky těmto zkušenostem se dokážu usmívat a prožívat jedinečné okamžiky mého života s úctou a vděčností.

Věřím, že ani má dcera si nepředstavovala, že bude mít dítě ve 20ti letech. A že s ním zůstane sama. Jsem na svou dceru hrdá… Jsem pyšná, že se rozhodla si dítě nechat. Jsem hrdá na to, jak to zvládá, přestože ještě nebyla připravená na to mít dítě. Jsem šťastná, že se o Viktorku stará a že ji miluje, jak matka může své dítě milovat. A vím, že i ona prožívá svá dna. Má okamžiky, kdy je toho prostě moc. Přesto se zvedá a jde dál.

A vím, že nikdo z nás neví co mu život přinese. Nikdo neví co ho skutečně čeká.

Často vybízím čtenáře mých článků, mé knihy ke kritickému myšlení… jen je drobný rozdíl mezi kritickým myšlením a kritizováním… mezi tím, že si dovolíte odstup a nevěřit všemu co čtete, vytvoříte si na to svůj názor.. a mezi tím hodnotit a posuzovat někoho. Mezi tím přemýšlet nad věcmi nebo jen jednoduše moralizovat a odsoudit.

“Kdybychom sami byli bez chyby, nečinilo by nám takové potěšení všímat si chyb u druhých.” Francois de la Rochefoucauld

Nikdo z nás nezná přesný důvod proč se některé věci dějí. Nikdo neví proč jeden člověk na své životní cestě jde s jedním partnerem a druhý jich má během života víc. Nikdo by však neměl hodnotit druhé lidi, že to mají jinak než on si myslí, že je správné…

Protože co je vlastně správné?

A podle čeho rozdělujeme věci na dobré a špatné?

Není vše jen jedním…nejde jen o životní lekce?

Dovolme si žít… každý tak, jak to cítíme. Svůj život žijme s ohledem na své hodnoty, přesvědčení… s úctou ke svému životu a respektu vůči druhým. Přijměme i chyby, které jsme udělali. Přijměme i druhé, kteří nám do života vstoupili. A pokud v životě potkáme někoho kdo to má jinak, věřme, že i tak je to v pořádku.

Dovolme si prožívat magické krásné okamžiky našeho života! Smějme se, radujme se, napijme se života plnými doušky…

O tom totiž život je. 

S láskou a úctou

Dáša

Jedna reakce na “Životní příběhy”

  1. Hanka napsal:

    Dáši, děkuji Vám za Vaše články a celkově za tento web. Už několikrát mi pomohl. Pokračujte v tom co děláte, určitě to má smysl.

Napsat komentář

Apps Dev Team s.r.o.