Zpět na přehled článků

Zachovejte výchovnou koalici, říká psycholog Jeroným Klimeš

12.11.2014 Michaela Michalcová

Pražského psychologa Jeronýma Klimeše netřeba dlouze představovat. Nedávno

rozvířil emoce v pořadu Máte slovo, kdy se zápalem sobě vlastním vysvětloval klady a

zápory střídavé péče. S Informačním střediskem Mikuláš spolupracuje při asistovaném

předávání dětí. Zároveň školí naše lektory, kteří si s ním sáhnou na emoční dno. Jen tak

se dostanou co nejblíže klientům Mikuláše, tedy těm, kteří právě procházejí rozvodem či

rozchodem.

Konec partnerství je totiž jen začátek. A nikdo neví, jak destruktivní bude. „Závisí to

především na osobnostní zralosti, respektive nezralosti partnerů,“ vysvětluje Klimeš. Čím více

jsou nezralí, tím ještě méně jsou schopni se kultivovaně rozejít. Často spolu navíc mají děti.

Po rozvodu nastávají v péči o dítě tři možné modely – výlučná, společná a střídavá péče.

Pokud je například jeden z rodičů natolik komplikovaný či agresivní, že by mohl své dítě

přímo ohrozit, může mu soud úplně zakázat kontakt. V tom případě přechází dítě do výlučné

péče druhého rodiče. Další možností je setkání dítěte a rodiče pod dohledem odborníka.

Takové schůzky absolvují i asistenti Informačního centra Mikuláš, kteří mají posoudit, jak se

rodiče ke svým dětem chovají, a jestli jsou schopní kontaktu i bez odborného dohledu. Podle

Jeronýma Klimeše jsou děti z rozvedených rodin nejčastěji ve výhradní péči jednoho s rodičů,

případně se domluví na péči střídavé.

Vzájemná koalice při výchově je nejdůležitější podmínkou, ale zřetelné odlišování těchto čtyř

typů péče je podle Jeronýma Klimeše zatím nedostižný ideál. „Dnes každý rodič zasahuje do

výchovy druhého. Jinými slovy chaos nad chaos,“ konstatuje psycholog.

Velkou roli po rozchodu hrají emoce obou rodičů. Bývalí partneři jsou často zranění

a „rozbití“, své potomky berou jako rukojmí, požadují po nich bezvýhradnou lásku a na

své bývalé partnery žárlí. Nezřídka pak mají problém dítě opustit. A to i přesto, že druhý

rodič má na kontakt s dítětem úplně stejné právo jako oni. „Toto je jediné dítě, které musí

uspokojit všechny mé rodičovské potřeby. Toho se tedy nemohu jen tak vzdát,“ popisuje

Jeroným Klimeš myšlenky mnoha rozvedených, kteří nejsou schopni se mezi sebou domluvit.

Neuvědomují si ale, že jejich emoční výkyvy se nedotýkají jen bývalého partnera. Mnohem

hůř je odnáší děti, které se stávají svědkem a účastníkem něčeho, za co nemohou a čemu často

vůbec nerozumí.

Pokud se mají o dítě starat oba rodiče, je podle Klimeše důležité dodržovat takzvané předání

s překryvem. To si můžeme představit jako krátké sousedské setkání. „Pro střídavou péči jsou

ale nevhodní ti, kteří jsou schopni si dítě předávat jen kontaktně, tedy bez překryvu,“ říká

Jeroným Klimeš. Uvádí příklad, kdy matka beze slova vystrčí dítě za dveře nebo je pošle přes

parkoviště, kde na ně čeká otec v autě. Takový přístup děti zbytečně traumatizuje.

Pracovníci Mikuláše asistují při předávání dětí a často fungují jako štít pro znesvářené

partnery. Domlouvají podmínky předávání dítěte a kontakt se snaží udržovat v co nejméně

konfliktní rovině. Pro všechny ty, kteří se po rozchodu či rozvodu chtějí znovu najít, pak

pořádá Informační středisko Mikuláš svépomocnou skupinu. V té se mohou klienti anonymně

podělit o své starosti a strachy z nového začátku. S podporou ostatních se všechno zvládá

mnohem lépe.

Michaela Michalcová

Napsat komentář

Apps Dev Team s.r.o.