Zpět na přehled článků

Nauč se, že kdykoli můžeš začít znovu

7.8.2014 Bernhard Moestl

Argentínský spisovatel Jorge Bucay líčí v jedné knize své dětství. Velice mu učaroval cirkus, zvláště

obrovský slon. Zapůsobila na něj jeho mohutnost a síla, jež dával na odiv. Jedno však Bucay

nedokázal pochopit: před představením a také po něm byl slon uvázán za nohu ke kolíku, kousku

dřeva zatlučenému jen pár centimetrů do země. Řetěz byl přirozeně silný a těžký, Bucay přesto ani

v nejmenším nepochyboval o tom, že zvíře, které dokáže vyrvat strom i s kořeny, by se snadno mohlo

osvobodit a utéct. Tak proč to neudělá? Divil se malý Jorge. Odpovědi, jež dostával od dospělých, ho

neuspokojovaly. Slon prý neutíká proto, že je cvičený, tvrdil mu jeden muž. Ale proč je tedy na řetězu,

to ani on nedokázal vysvětlit.

Jorge Bucay na to přišel až v dospělosti. „Cirkusový slon neutíká, protože je k tomu kolíku uvázán

už od dětství.“ Bucay zavřel oči a představil si bezbranné, právě narozené slůně u kolíku. „Byl jsem

si jist,“ píše, „že v té chvíli sebou trhá, tahá, potí se a snaží se osvobodit. A přes veškeré úsilí se mu

to nedaří, protože kolík je zaražen příliš hluboko. Představoval jsem si, že vyčerpáním usne a hned

druhý den zas a nazítří… Až jednoho dne, dne, který bude pro jeho budoucnost osudný, uzná svou

bezmocnost a podrobí se osudu. Ten obrovský, silný slon, jehož známe z cirkusu, neuteče, protože

si chudinka myslí, že nemůže.“ Vzpomínka na to, jak bezmocný se krátce po narození cítil, se mu

vpálila až příliš hluboko do paměti. A nejhorší na tom všem je, že se touto vzpomínkou už nikdy vážně

nezabýval. Proto zůstal tím, čím je, a už nikdy se nepokusil vyzkoušet svou sílu.

Smutný příběh. I proto, že takové problémy nemá jenom slon. Představme si, že by se jednalo o

člověka. Nejenže by zůstal na řetězu, ale ještě by obhajoval nemožnost svobody! „Jak si to prosím

představujete?“ slyšel by od něj každý, kdo by ho upozornil na to, že kolík lze jednoduše vytrhnout

a prásknout do bot. „To si myslíte, že jsem o tom už neuvažoval? Nejednou jsem se o to pokoušel,

abyste věděli! Ale zkrátka to nejde a musím se s tím smířit.“ I my, lidé, jsme uvázáni k takovým

kolíkům. Leckdo nám upírá svobodu jednat tak, jak bychom chtěli. Jiní nám zas brání dělat to, co

bychom mohli. Jako ten slon zůstáváme připoutáni k těmto, pro ostatní často neviditelným kolíkům.

Naše okolí nás přirozeně podporuje v tom, abychom se drželi v mezích, jež jsme si sami určili. Ale

protože ty kolíky jsou v našem myšlení, a tudíž někde, kam nikdo jiný kromě nás nemá přístup, museli

jsme se k nim také připoutat jedině my sami.

Další potíž je v tom, že ne vždy zůstáváme na řetězu proto, že bychom si to neuvědomovali. Často je

pro nás zkrátka pohodlnější nebrat určité možnosti vůbec na vědomí. Co nemohu udělat, takový je

rozšířený názor, ani nemusím dělat.

A jak je tomu u vás? Vezměte si prosím sešit a na první stránku si napište: „Kolíky, se kterými jsem se

smířil/smířila a nepokusil/nepokusila se je vytrhnout.“

Z knihy Cesta tygra, autor Bernhard Moestl

 

Napsat komentář

Apps Dev Team s.r.o.